(S chutí) do toho a (půl) je hotovo
Pro sichr ještě jednou připomínám je to článek zas o Spartě (klub z Prahy, Praha je město v Čechách), takže riki nečti dál, ať nejsi zas zbytečně rozladěnej.
Prvně jsem měl v plánu začít psát něco ve smyslu - jak přes veškerou dlouhodobou snahu ostatních klubů GL (v čele se slavií) o absolutní zdiskreditování a destrukci českého jména potažmo koeficientu v pohárové Evropě se naštěstí najde aspoň jeden spasitel… klub veliký, jehož sláva hvězd se dotýká…Sparta. To po včerejšku už není úplně možné a vystavilo by mě to ještě větším posměšným urážkám z řad fanoušků ostatních klubů GL (v čele se slávisty). To by ale samozřejmě nebylo nijak neobvyklé a určitě bych to překousl. Co však nemůžu překousnout je včerejší výkon, výsledek, nasazení… prostě všechno co předváděla Sparta.
Při mém předzápasovém soustředění v hospodě (večeře a 3 plzně), ještě nic nenasvědčovalo tomu, že mě čeká – a teď když přimouhřím obě oči tak můžu napsat – pětačtyřiceti minutový horor. Těsně před zápasem při vlajkonošiádě sparťanských fans začala menší přestřelka chorálu mezi námi a Žiliňáky. Mimochodem hosté opět slušně zaplnili sektor, ale polákům z Poznaně nešahaly ani po kotníky. To vlastně ani mi, když si tak vzpomínám…., ale to už je pryč. Začali sme se skandováním přátelského „bi a bi a bi slováka do hlavy“, nebo nejoblíbenějšího protislovenského „ia ia Hungaria“, následované „vy ste šošoni jedna rodina, samej blbeček, samá dědina“. Neptejte se, nevím, co znamená šošon. Hosté nezůstali nic dlužní a taky něco sborově křičeli, bohužel té jejich cizí řeči nerozumím, tak nevím co. Zápas začal docela dobře a po ca 5ti minutách jsem si pro sebe říkal, že jim dáme minimálně trojku. Slováci se dostávali za půlku jen výjimečně a sparta měla trvalý tlak, který vyústil v samostatný úprk, naši nové posily, čerňocha Kwekueho na branku hostí. Bohužel pro všechny zakončil s razancí Šusťových osvobozujících odkopů z vápna, s přesností Mazlových nahrávek (nebo Kůčových centrů levačkou) a s úspěšností odhalování zločinu a bezpráví naši všemi milované PČR. Doufám, že sem to vylíčil dostatečně jasně. Brankář v klidu vykopl míč nohou. O tom, že takovéto šance se prostě v kvalifikaci o LM musí proměňovat, už teď určitě není pochyb. Hra se začala vyrovnávat a při přímáku a hlavičce žiliňáků se musel předvést Blažek. A taky se předved, ale prostě to nestačilo. První gól padl po skrumáži před brankou při, které zůstal ležet ve vápně Erich a rozhozená obrana nestačila zablokovat přesnou a tvrdou ránu k tyči. 0:1. Po obdržené brance začal výkon sparty v prvním poločase stagnovat, spíše se ještě horšil. Upřimně sem ani nečekal, že by do toho sparta ještě v prvním poločase začala nějak bušit, to není Chovancův styl. První půle skončila a s nadějí a očekáváním se čekal na půli druhou. Říkal sem si, že horší už to asi ani být nemůže. Mohlo, a to o hodně. Přes negativní výsledek sparta hru ještě víc zabetonovala, prohloubila obranej blok a těch pár co v prvním poločase běhalo, běhat přestalo. Pepa si asi o poločase řek, že 0:1 je dobrej výsledek a že to do konce udržíme. Ani toto se nepovedlo a inkasovali sme po rohu a zaspání jinak skvělého Blažka podruhé. Ani druhá branka naše „borce“ nevybičovala k většímu nasazení a v podstatě nikoho nenapadlo se zkusit rozběhnout. Asi poprvé v životě mě bylo z výkonu Sparty hoooodně smutně. Takhle se rozhodně o LM nebojuje, takhle se nebojuje ani o Ondrášovka cup a to tento „pohár“ je pro všechny kluby (s výjimkou Slavie samozřejmě) podřadnej. Pokusím se shrnout pár záblesků a zajímavých chvil celého zápasu. Z zmínku stojí jen velký choreo na protilehlý (nevím co na něm bylo, držel sem papír. Vlastně dva papíry, hluchosleponěmý děda co seděl vedle mě to nezvládl. Pravděpodobně si spletl vchod na stadion s vedlejším vstupem do domova důchodců na pravidelnou středeční partičku Binga), dělobuch (spíš granát), který zranil dva lidi, co si hodily sami Žiliňáci do svého kotle, křižná střela sparťanskýho beka z rohu velkého vápna, která vlastně ani nebyla tak křižná jako „rovnoběžná“ a skončila v autu v úrovni hráče na druhý straně hřiště, absolutní nechuť sparťanských hráčů něco s výsledkem udělat, snad s výjimkou Zemana, kterej hru na posledních 10 minut aspoň trošku oživil, vypískání Lačnýho, Vachouška a Kwekueho během zápasu, vypískání všech po zápase a to je ve zkratce asi vše.
Co dodat, bez chuti bohužel není ani pověstný půl hotovo, spíš není hotovo vůbec nic. Vlastně když to vezmu z druhý strany tak je hotovo úplně. Naděje sice umírá poslední a sme teprve v poločase, ale to by musel nastat obrat o sto procent a v ten už asi ani nedoufá nejvěrnější fanda Tréňa. Horší už to fakt být nemůže. Nezbýva než opět vzhlížet „jen“ k Evropské lize (co by za to seshitci dali). Škoda. Škoda. Škoda.